Vítáme Vás u nás

ze sudu může, oni mě ty výsledky dojdou poštou a proč píšeš ty tečky za IT, nebo už vidím dvojitě?

tak mám otevřenou lahev červeného, když ještěˇnikdy tak teď se opiju

si přátelé dovoluji upozornit na ty reklamy nahoře a vpravo, absurdita. Jinak prosím Táňo dovoluji si upozornit na moje Re: Re: Tak i to znám
(It, 22. 8. 2010 15:16) .

Ahoj I.T.,- už jsi mi ale jednou včera napsal co tě podrželo v nejhorším. Nebo jsem to přečetla mezi řádky- ano tak to bylo.
I.T.- před 18 lety jak už jsem se zmínila mi zemřel tatínek a asi půl roku po- měla mamka první mozkovou. Potom ještě dvě a dva infarkty. Celých 18 let jsme nebyli na dovolené. Jirky pošlu každý rok na pár dní za sestrami, všecky tři jsou daleko od nás , několikrát jede na svoje závody do Brna a tak podobně. Já musím být doma - stačí ty moje hospitalizace, to se zase stará o mámu on. Sestra nepůjde k nám, počítat s ní můžu jen když jedu do Prahy a to stejně o tom mluví 14 dnů předem jakoby... no nic.
Máma potřebuje velkou péči a naopak nikdy nepůjde k sestře. Obě jsou stejné tvrdé palice.
I.T.- mamka to je inzulin, léky, které se dost složitě počítají, plínky, mazání všeho možného- dieta 6 x denně. Je toho dost a já bych si nikdy neodpustila, kdyby se jí něco stalo.
Teď máme navíc tu naši faunu- ne! co by mi byly milované Tyroly bez pocitu klidu(a bezpečí, jako v reklamě na křidýlka).
Za nabídku děkuji, ale na dovolenou by opravdu bylo.
U nás to o penězích není a jestli můžu o něco poprosit -netrap mě .
Co se týká toho utajení, je mi to jedno- vy jste se tak vyděsili všichni a mě se přitom tolik ulevilo miláčci moji rozjivení.

S tímTyrolskem to bylo míněno upřímně, nakonec se dá sehnat i opatera, jinak se Tě vůbec nechci dotknout a nerozumím , jak Tě trápím, to opravdu nechci. Asi mě na Tobě moc záleží.

Opravdu se ptám, je to tak velký hřích ode mě?

Není to žádný hřích, proč si to myslíš. Já ale nemůžu po noci s tebou plánovat dovolenou s Jirkem. To by byl můj hřích.

Ptám se vůči komu by to byl hřích, vůči Tobě, mě , nebo Tvému Jiřímu?

I.T.- nemůžu k ní dát někoho cizího, znovu opakuji je to hrozně náročné, ale nemůžu ji odložit, protože mám sen, navíc teď už ani nevím jestli je to opravdu sen. Jsi hodný- ne.

asi dva roky tady v Brně v pokoji ležela moje babička, byla odkázaná na moji naprosto neodbornou opateru, takže ráno rychle vstát vyvenčit psa, přebalit babičku, nakrmit ji, běžet na katedru, nějaký seminář a přednáška,konzultace se studenty, rychle domů nakrmit babičku, přenést do postele , přebalit,a tenkrát prát ty plínko, což mě zprvu bylo absolutně cizí,tak to bylo v roce 1987atd na fakultě mě vycházeli vstříc, zřejmě mě litovali - volná pracovní doba, tenkrát šla flétna do háje, pak mě babička umřela v náručí. Jiné zbytí tenkrát opravdu nebylo.

a ty jsi kdo? Mrazí mne, takový muž snad není, ty nemáš aspoň čtyři ženy a sedm dětí? Proč tady sedíš se mnou?

a co se tenkrát asi dalo dělat, při prvním a nejen při prvním praní plínek, si asi dovedeš představit, jak mě bylo, ještě jednu plínku mám skovanou.Nejhorší bylo čištění těch plínek, tak tohle vidím dodnes.Doufám , že si nemyslíš , že to je jen výmysl pro pobavení becenstva.Děti nemám žádné, jeden rozvod. Spokojená?

ano- vůči Tobě, mně a Jirkovi

bublina u nosu a úlevný řehot. A to všecko po přečtení všech dopisků v posledních dnech od vás . (Ten poslední byl až dlouho po). Ale od začátku.
Dávno, dávno na základce při hodině milovaného dějepisu(Saša byl fešák)- mi jako každý den spolužák přede mnou pod lavicí v nestřeženém okamžiku sahal na kolena a výš. Následovala hlasitá facka . Ten den toho měl už Saša dost a okřikl uhrovitého puberťáka přede mnou : Mirku, nech tu "Táňu". Pak se podíval na mě těma svýma modrýma očima a povídá: Ty "Táňo", vzpomeň si na mě tak za 50let. Vychutnávej si dneska ten zájem a nemlať ho sakra..
No a dneska čtu od vás v dopise:
Nesmíte se příliš rozněžňovat a rozcitlivovat a Táňo mělas už dneska to kozí mlíčko? Tak mazej!
Vzpoměla jsem na pana učitele Alexandra a jednou ,někde mu to připomenu. Je to dva roky co mi psal naposledy.
Díky S., !

A dej mi sílu snášet pokorně
co změnit nemám sil
odvahu abych to nač stačím
na tomhle světě pozměnil
a také prostý rozum
který vždycky správně rozezná
co se změnit nedá
a co se změnit dá
a také prostý rozum
který vždycky správně rozezná
co se změnit nedá
a co se měnit

You Tube : http://www.youtube.com/watch?v=FW-sgPhTsgs&feature=related

s touhle zpovědí jsi měla počkat až budeme mít úplně tajné stránky, nechtěl jsem Tě vyprovokovat. Vždyť se vůbec nic nestalo. Vždyť víš, že i já jsem se s tím přiznáním, že tyto příspěvky píšu vlastně já a M. je taková moje tichá společnice, asi jako Tvůj Jirka, což neznamená, že se občas aktivně nepodílí, čekal dost dlouho. Po těch škodolibých radostech, jak se ti hlupáci na IB pídí, zda jsem muž či žena a úmyslném psaní tak, aby nepoznali, že se jedná vlastně o "rodinný podnik" to tenkrát ani nešlo.
Každý opravdu máme své 13. komnaty, jako v krásném románu Vladimíra Neffa. Co byste např. řekli, přátelé, tomu, že našemu synovi utekla manželka za milencem a nechala mu tříměsíční dítě, které sám potom vypiplal. A to není zdaleka všechno, co nás potkalo, ale o tom fakt na jistějších místech.
Že máme zhruba stejný věk jsme tušili dávno, Je mi 65 let a manželce 61 let. Takže taková Kačenka D. je ještě starší než my a je to opravdu kočka. Hlavu vzhůru, "furt se jde."

Myslím , že sem už nikdo cizí nechodí, delší dobu sleduji připojení online a počitadla celkem, ....nelekej Táňu.
To počitadlo se zastavilo na 13 počítá pouze originální připojení a nas je 4 plus těch 9 cizích a to se nemění, tak klid.

Tak já jsem z Vás nejmladší, hurá , ale jen o kousek , že milý S, ted je to správně, ˇpořád rychleji myslím , než datluju Ahoj

nemám tolik síly jako Táňa, moje vysvětlování přijde později, jinak to co o sobě píše Táňa, ani nic nového pro mě není, nějak mě to došlo skutečně dříve. Jsem v jádru tvrdě racionalní člověk, deformovaný svojí profesí a jako ten poslední pitomec computer v každém okamžiku vyhodnocuji všechny možné cesty i s jejich riziky, přesto vždycky podlehnu obyčejnému svalu, tomu srdečnímu, jak se stalo i tady. Tímto chci milí S říci, že si plně uvědomuji svoji spoluzodpovědnost za další vývoj událostí. Táňa správně píše, neexistuje země, kam by člověk utekl před sebou, před svým citem. A protože v naší společné lásce Malém princi(viď Táňo)se píše : "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.Jsi zodpovědný za svou růži..." a Táňa to ve své bývalé profesi jistě často citovala navrhuji tento postup. Ještě předtím musím však dopovědět můj příběh tzv. podle lékařů zázračného uzdravení , byl v tom prostě vztah , láska. Už po dvanácti dnech po operaci jsme odjeli do Rakouských Alp do jednoho penzionu, co by mě tenkrát zajímala nějaká rakovina, že. Fakt, skutečně ne, ani vlasy mě po ročním chemu nevypadly. A tak vraťme se do reality.Jistě nejen já, ale i Táňa si uvědomujeme zcela reálně další možný vývoj, těch cest je několik.Po osobních trnitých zkušenostech a nakonec se o tom krásně píše v knize knih Bibli , skutečná láska je nesobecká, nezraňuje, nevyžaduje, neznásilňuje... navrhuji jako první tento postup , který vyplývá jistě i z našich zkušeností, protože v soužití dvou lidí nejde jen o ten prvotní " tuml" jak hezky říká Květa Fialová. Psala jsi Táňo, že máš velkou lásku Tyrolsko, uděláš mě skutečnou radost když budu moci koupit jenom pro Tebe a Tvého Jirku pobyt v tom Tyrolsku. Co Ty na to? ČEKÁM NA ODPOVĚĎ, za peníze se dnes dá koupit snad všechno i pobyt upravený k Tvým fyzickým možnostem.

Tušila jsem, že to tak dopadne- nemůžu vás tak dlouho nechávat v bludu. Věřte mi, že sem musela použít ten výmysl, který mne tíží jako kámen ale nešlo to jinak. Zmínila jsem se několikrát, že jsem byla nucela mystifikovat na OF stránkách (dvojčata kluci jsou synovci od manžela)....
Dva měsíce před mými 17tými narozeninami, to už jsem chodila s mým mužem mi byl diagnostikován útvar na vaječníkách. Svalový nádor 3.20 kg a v něm zbytky, zubů, nehtů, vlasů. Má to svůj odborný název, ale ten jsem už dávno pustila z hlavy. Bylo mi vysvětleno, že maminka měla mít dvojčata a zvrtlo se to jinak než mělo. Až já začala dospívat- dal se ten hnus do pohybu. V té době mimořádný jev (jak jinak u mne)- takže vybrali co se dalo , poslali tenkrát na histologii do Prahy , zašili mě jen tak jako a pozvali rodiče s tím, že mi dávají tak 3 měsíce.
Histologie potvrdila negativní nález, znovu mě uspali, zašili o něco lépe a nastal boj s podvěskem mozkovým. Tělo sotva vyvinuté se muselo vyrovnat s obrovským náporem hormonů. Žádná selanka.
Do 33. let jsem si píchala denně sama hormony- potom si pomalu začalo relativně tělo zvykat.
Jirka dostal u nás dobrou práci po vojně , přestěhoval se k nám a protože to tehdy ještě bylo nemorální, 4 měsíce po mých 18tých narozeninách byla svatba. Nic jsme neřešili o problémech jsme spolu nediskutovali- pokaždé, když jsem chtěla komunikovat na tak závažné téma "děti", setkala jsem se s nepochopením. Tak je to vlastně se vším dodnes. Nevyzrálost nás obou, zapříčinila to, že vedle sebe žijeme, ne spolu žijeme.
Moje sestra má holky dvě a protože má velké hospodářství a je domácí pipina(v dobrém samozřejmě)- půjčovali nám se švagrem děti každý druhý víkend a každé prázdniny. Obě neteře-starší je 42 a mladší 35 jsou opravdu jako naše .Věděla jsem od nich určitě víc než jejich máma.
S., +M.,- je mi 58 let a já teprve včera přes den a dneska do rána pochopila, že to jde třeba někde i jinak.
Můj tajemný I.T.- mi ukázal cestu. To je všecko.