Vítáme Vás u nás

Milý přátelé, mám pro Vás připravené překvapení. Až bude přítomna Vanesa sdělím vše.

začínám Ti v duchu psát dopis, jen pro Tebe, i když je veřejný. Co mě na Tobě zaujalo nejvíce, je Tvoje netrpělivost srdce, člověk začíná mít strach o Tebe, jseš tak krásně niterný člověk, tak dlouho do mě bušíš s tykáním až mě dostaneš na kolena, máme skutečně mnoho společného, víc než si myslíš. Pokud se S nebude zlobit, napíši Ti to i anglicky, v té angličtině je Ty a Vy jedno a totéž.

musím vykonat zkoušky z angličtiny, mám údajně hovořit jako rodilý mluvčí. Co proto dělám? Asi mnoho, jen nevím, zda je to to pravé. Snažím se potlačit rodný jazyk na minimum , v duchu dělám anglický slovosled a výsledkem jsou hrubky v češtině, nakonec nebudu umět anglicky ani česky. Myslím, že tyto řádky by neměl číst S. Moc se mu omlouvám. Ještě jeden anglickočeský příběh ze života. Asi před rokem, plavajíc (úkázka gerundia v angličtině!) v bazénu s jednou českou studentkou vznikla mezi námi konverzace o tom kdo mluví a nemluví anglicky.Studentka se připravovala tou dobou odjet zpět do Chorvatska , kde studovala, jak jinak ekonomii. Na závěr našeho společného párty v bázénu prohlásila:" A v Chorvatsku anglicky mluví každá ha.jzlbába." Musím podotknout, že tím nemyslela ani v nejmenším atak na moje ego.Bylo to tvrdé konstatování naší reality. Tak teď driluju 2-3 hodiny .Uvidíme.
Tedˇ ale usilovně přemýšlím nad veřejným a zároveň velmi osobním dopisu pro T. Myslím , že se schodnu s S.Máme S i já Táňu rádi asi moc, ten její poslední dopis byl hodně dojemný. Uvědomuji si jak T je pro mě zároveň velmi blízko i daleko.

S.+M.- vy moje dvě sestřičky jednovaječné! Potěšilo mne M., že ti dělá dobře měsíčková mast, snad už to zlé spěje ke konci.
S.- Já jsem chodila na klavír dva roky a dodnes umím Halí, belí. , ale myslím že Heja, heja bych sjela taky.
Neměla jsem doma nástroj na kterém bych cvičila, takže se chodilo cvičit do školy. už to samo o sobě je neobvyklé a pro mne protivné. Moje výsledky tomu odpovídaly. Pokud jsem se předváděla před učitelkou, ta si brala sebou svého milého a moc se nám nevěnovala, ještě to šlo, ale když pak byla produkce na konci roku- prozvracela a proplakala jsem 14 dnů předem. Rodiče pochopili, že ze mě muzikant nebude.
ALE, povídání o hudbě- včera IT., a dneska ty S., jsem přečetla s otevřenou pusou, protože vědět o čem která skladba je- to je to oč tu běží. Ahoj později - jdu krmit naše zvířátka.
Kde je V., ?

ty Vaše poslední dva dopisy jsou velmi jemné a citlivé. Teď si lehnu na postel zavřu oči a budu na Vás myslet.

Moji milí přátelé TaS, píši to v polospáku a dělám dětské chyby.

Taky se někdy divím co a jak napíšu a nemusím být v polospánku. Neomlouvej se my se S+M jsme tě dobře prokoukli, že to máš v hlavě dobře srovnané. Ahoj.

zdraví Vás S+M. V lékárně nám dali na herpes měsíčkovou mast, zdá se, že to alespoň trochu na tu bolest pomůže.
IT, ty jsi skutečný ctitel vážné hudby par excellence. Mému naturelu vždy sedělo to, čemu se říká hudební romantismus (Weber, Liszt). taková Ľisztova symfonická báseń Les preludes patřila vždy k mým nejhlubším hudebním zážitkům, možná proto, že jsem věděl o co v této skladbě jde. Liszt se inspiroval teoriemi básníka Mallarméa, že život jsou vlastně jakási preludía - předehry k něčemu velikému, co přijde po smrti. Proto ta hudba jakoby procházela lidským životem - od mládí přes střední věk až ke stáří. Při mohutném finále mi vždy přecházel až mráz po zádech a skutečně mi připadalo, jakoby to vyznívalo nějak naléhavě, že to vlastně není konec, ale mělo by následovat nějaké pokračování, ale jaké? Liszt byl génius.
Jinak jsem si vždy liboval v dosti starých operách, ze kterých už jsou známé jen předehry, či určité pasáže. Příklad: G. Rossini - Semiramis, F.v.Flotow - Marta, A. Adam - Kdybych byl králem, A. Thomas - Mignon, D.F.E.Auber - Fra Diavolo atd.
Asi 7 let jsem se učil na klavír - ambiciózní to vize rodičů. Mým závěrečným číslem byla Lisztova II. Uherská rapsodie. Nevím, jestli ji znáte. Začátek zv. Lassan se hrál dobře, ale muselo se to hrát ve velmi pomalém tempu, protože druhá část, zvaná Friska se hrála v tempu tak vražedném, že jsem byl na konci úplně "vyflusaný".
T. Promiň, jestli Tě nudím. Přidám z těch dob mého klimprování něco veselejšího. Brácha musel chodit pro změnu učit se na housle. Nebyl z toho nijak odvázaný, kytara ho lákala víc a tak měl neustálé boje s ředitelem hudební školy. Jednou, když měl na něj obzvláštní dožer, nakreslil zručně rozdrbaného bezdomovce, jak šmidlá na housličky, místo hlavy mu přilepil hlavu ze žaludského esa, napsal Franta ..... (nebudu jmenovat) a připíchl to na nástěnku na chodbě. Byl z toho rámus, on byl soudruh ředitel starý Uko Ješita, ale nic nezjistil. O tom řediteli Vám příště napíšu víc, byla s ním taky zábava.
Mějte se krásně a ahoj!

IT, to že jsme se tak sešli, není náhoda, ale intuice. Poznali jsme se na těch Of. stránkách a že nás spojují podobné, či stejné zájmy, to s údivem už dávno pozorujeme s Táňou. Viď Táňo! Já jsem nikdy nebyl češtinář, celý život jsem pracoval v administrativě, ale napsal jsem mnoho obchodních dopisů, ve kterých bylo nutno psát dobře nejen po stránce pravopisné, ale hlavně stylistické. Hrozně mne ale rozčiluje, když vidím ten příšerný písemný projev některých diskutujících, hlavně mladých. Oni se snaží vypadat světově, např. nepoužíváním diakritiky a používáním anglických výrazů, ať už se do textu hodí nebo ne.
Ty moje povídky nejsou nikdy vyfabulované, vždy se jedná o skutečnou událost. Píšu to sem hlavně proto, protože vím, jak někdy na bolavou dušičku taková úsměvná příhoda působí lépe než nějaký lék. Proto si sem tak rádi s manželkou chodíme přečíst, co milého nám zase přátelé napsali.
Taky se tak těšíte na Vanesu? Už ji v duchu vidím, jak nám oznamuje: Sekla jsem s taškou a hned letím pustit PC, abych se dozvěděla, co nového za tu dobu, co jsem tady nebyla.
Takže dobrou noc a zítra ahoj!

Potřebujeme a teď už nutně mít soukromou stránku. Každý máme svoji třináctou komnatu- a já se těším až si budeme bez obav povídat o svých starostech, ale také radostech. Teď se alespoň přiznám, že hudbě jakou jste tak krásně S.+M.+IT popsali- nerozumím. Nebylo mi dáno. Raduji se z vašich společných zájmů a budu tiše a ráda poslouchat vaše povídání o tajích hudby, možná ve vašem výkladu se i u mne něco podobného probudí.
IT. - my spolu máme shodné další věci. Bohužel nemoci. Nevím jestli jsi sledoval kdysi moje vyprávění - tenkrát ještě A.+V. - jsem popisovala ozařování-radiojód a chemoterapii. Kortikoidy, steroidy, hormony. Během tří let je ze mne jiný člověk. Obrovská změna fyzická včetně vlezlé a vlekoucí se únavy. To všecko znáš a podrobnosti si necháme až to tu bude komornější.
Ty IT!- tykni mě konečně jednou ať mám radost, moc se ti do toho nechce, možná ti brání věk, ale to neřeš- cítíme tady přece všichni to pouto mezi námi- jsem opravdu moc, moc ráda, že jsem vás všecky našla. Tady nejde o to kdo a jak je starý, nebo mladý, tlustý , tenký, malý , velký, bez nohy, bez vlasů- to všechno je pouze obal- naše (zatím) pětka si v životě už něco odžila a důležitá je důvěra v ty druhé a radost z přítomnosti mezi sebou.
Děkuji za zájem o moje čtyřnohé lásky. Sindy máme 7 roků. Má rodokmen, ale chovatelé ji týrali. Upnula se na nás a ke všemu je nedůvěřivá. Ani ty roky co žije s námi, nezapoměla co dovedou lidé. Letos v dubnu jsme si vzali ještě Ginu, taky má papíry a stejně jako Sindy je bázlivá. Tu zase pro změnu zničil veterinář-myslivec. Takže máme doma dva nerváčky a protože Gina je pes lovecký a naučený lovit škodnou tzn. dle myslivců i kočky, musíme zvykat naše krásky pomalu. Sindynka žije v bytě, nechce ven a my jsme rádi. Pokud by chodila lovit myši a kocoury- nemohla by spávat s námi v posteli. Je to britská kočka želvovinová čisťounká- černá se zlatým melírem a když ji osvítí sluníčko- je celá ze zlata.
Ginuška - velký munsterlandský ohař- černá hlava a tělo černobílý melír na nohách malba černobílá připomínající ptačí peří. Ta žije, v pro ni ,přizpůsobené verandě a nebo na travnatém dvorečku a zahradě. Obě už o sobě ví (cítí se) viděli se za zavřeným oknem, ale ještě nenadešla ta správná doba. Uvidíme.
Jinak Sindynka skončila s intenzivní léčbou, teď budeme pokračovat pouze léky.
Tak kamarádi odpočívejte , - děkuji za dnešní povídání a zítra tady nashledanou.

zprávu od S a vidím , že naše úvahy jdou místy stejnou cestou, skutečně mě napadlo jak se snáší Sindy a Gina a v ten okamžik, již S o tom psal, zajímavé.

se mojí zchátralou schránkou zabýval rentgen, předtím pan primář(velmi citlivý a hodný) do mojí schránky vpravil radioizotop, výsledky dojdou v pondělí- to na vysvětlenou. Včera mě již večer přemohl náhlý spánek. Omlouvám se za nedodržení včerejšího slibu a tento dopis vám všem budiž alespoň slabou omluvou.
Jinak k vaším zážitkům tak pěkně popsaným.
S-to je velmi vtipné ty tvoje povídky, jsi určitě svým způsobem profesionál, např. co takhle češtinář?
T- to je skoro neuvěřitelné ten příběh s maminkou, já asi takhle jednat s nepřízní mocných neumím , ale nedám se. Stále teď myslím na vaše zvířátka , doufám, že kočenka se jíž lepší a jak to prožívá Gina? Italskou operu velmi miluji, Verdi, Puccini, myslím , že tito pánové dovedli operu,jako hudební formu k dokonalosti
Mám taková období, kdy sluchově preferuji jistý hedební tvar, teď již několik let považuji za vrcholnou formu requiem, tedy obecně mše . V této formě jsou účastny všechny klasické sluchové složky. Orchestr v úplném nástrojovém vybavení včetně varhan, sbory, obvykle smíšené a vrchol všechny čtyři hlasy:soprán, alt, tenor, bas. Je zajímavé, že též opera využívá všechny klasické složky, ale její libreta jsou civilní ne církevní. Opera a mše jsou vrcholné hudební formy Já teď dokola poslouchám Verdiho Requiem, Dies Irae je vždy fantastické.
Teď k těm statistikám o návštěvnosti stránky. Vanesa, jako admina má přístup do administrace těchto stránek a může zjistit bližší, též může začlenit do stránky sledování návštěvnosti pomocí TOP LISTU, v něm lze nastavit sledování IP a dokonce adresu připojení, tedy poskytovatele připojení k netu. Pro S uvádím adresu těchto statistik: http://www.toplist.cz/
Začíná na mě doléhat únava z té radioaktivity. Myslím na vás přátelé.

jaképak dobré jitro, vždyť už bude skoro jedna. zatracená skleróza. Víte, co je vrchol sklerózy? Když Svatý otec místo požehnání zástupům zvedne ruku a zařve "HEIL"!

moc se omlouváme, ale večer už jsme se k psaní nedostali a ráno se objevila návštěva v podobě našeho syna a spol. Zatím, dokud nemáme opravdovou jistotu, že jsme tady sami, nemůžu rozebírat naši rodinnou story, ale věřte, že to je taky něco a máme docela značné starosti. Snad se jednou budeme moci svěřit.
Raději k něčemu neutrálnímu. Pucciniho hudba mi vždy připadala jako plynoucí řeka. On snad vůbec při svém skládání neuznával pomlky, žádná generální pauza, prostě to pořád jede. Možná je to jen můj osobní dojem, zvláště u Bohémy. Jinak přiznávám, že je to pro mne dosti těžká hudba, taková Tosca či Madam Butterfly, ale Turandot je skutečně geniální dílo - viz Pavarottiho "životní" arie "Nessun dorma". Ale Verdiho mám raději.
My s manželkou stejně nejdelší dobu strávenou na netu trávíme na You Tube. Kdysi jsem se celý rok těšil na Novoroční koncert z Vídně a dopředu si chystal kazety, ale na YT si to můžu poslechnout kdykoliv. Skutečný hudební fajnšmekr by byl nad námi (píšu námi, oba máme vkus stejný) rozčarován. Už jsem to někdy psal, ale za největšího hudebního skladatele všech dob nepovažuji Beethovena, ale Johanna Strausse. A s ním jeho bratra Josefa, dále Emila Waldteufela, C.M.Ziehrera a F.von Suppého. Skladeb těchto skladatelů je plné YT a to je duševní pohoda. Rovněž tak jsem ochoten za největšího našeho hudebního skladatele považovat nikoliv Smetanu, ale Julia Fučíka (tím nemyslím toho komunistického novináře, ale jeho strýce, který byl kapelníkem ve Vídni) - Dunajské pověsti, Zimní bouře, atd.
Vanesa by se měla dnes vrátit? Třikrát hurá. IT už v noci nenapsal, asi už je z hádání s těmi nedouky celý unavený. Nedivím se mu.
Takže už ať Ti není smutno - jo, jak je Micince? A vůbec, jak se mají rády s Ginou? Teď určitě ano, ale znám to, když přijde do domácnosti nový pes, či kočka, to "služebně starší zvíře" obvykle žárlí.
Zatracená práce - dnes jsme prali, M. mne donutila pověsit prádlo na balkón a ono začíná pršet. Letím to sundat. Ahoj!

Dobré dopoledne Fšem.
M.- má vyjímku (bojí se myší a teď je nemocná), ale co vy dva provádíte? Žádné včerejší rozloučení, na kterém jsme si tak zakládali, dokonce žádné noční a ranní psaní. Hm, hm. Dneska by se měla vrátit V.- moc vás nepochválí, sama uvidí jak šidíte.
Já ne. Kozí mlíčko piju s chutí pro svoje zdraví a večer sice s nechutí, ale pro stejný důvod popíjím kapky.
Co se týká Statistiky- dělá si co chce. Nejspíš se polámalo počítadlo.
Dobrou chuť k obědu a příště až vejdu ať se tu s někým z vás potkám. Je mi tady samotné smutno.

Před půl hodinou byla návštěvnost 21 a teď mi naskočilo č. 20.
Vrátili jsme se od veterináře, Sindy dostala tři injekce- ještě zítra a pak by to mělo být lepší. Dneska se s vámi rozloučím, protože mám spánkový deficit z té noci předešlé. Dneska už hlídat nebudeme( včera jsme si tak dlouho dávali přednost a posílali se spát až jsme ponocovali oba)takže zase zítra.
IT a S.- něco vymyslete ať nám na našich příštích stránkách nikdo nelumpačí, nepříjemný pocit což?

S. + M.- budete se dívat na dvojku na Pucciniho? Pokud ano tak krásný zážitek přeji. Můj favorit je AMADEUS. Nádhera.
Část kdy nenávist Salieriho ke geniálnímu Mozartovi vrcholí- ve chvíli , kdy mu těžce nemocný Amadeus diktuje poslední noty skladby Rekviem. Zapůsobila na mne ta scéna velkou silou, pamatuji se, že jsem se tak vžila do té situace, nedostávalo se mi dechu, děsivá scéna se mi pořád vracela .Amadea jsem viděla asi 7x a pokaždé to bylo stejně silné.
Dobrou noc přátelé. Jirka volá z kuchyně" Pozdravuj všecky"
No vida už se chytá drápkem. Ahoj.

jsem se vrátil, co bude ve statistice teď. Tak teď je tam den: 21, online 2. tak to fakt nechápu.
Mimochodem - podívejte se na stránku IB. Byli jsme špatní proroci, když jsme říkali, že tam budou ještě špendlíčkem hrabat? A je to tady. Copak na to řeknou ti různí Antiakélové?

máš IT pravdu. Já bych si toho nevšiml. Tak příkladně teď je tam číslo 21. Jestliže napíšeme denně průměrně 2 příspěvky, bylo by to momentálně (bez Vanesy) 6 za den. Připočítáme-li k tomu, že tak dvakrát denně jen tak nahlédneme, máme-li vzkaz, aniž bychom cokoliv napsali, je to číslo 12. kde je těch dalších deset už odpoledne? Mám dojem, že máme v revíru škodnou. Proto i nadále: pozor na všechno, co by mohlo uškodit naší anonymitě. Budeme mít pokoj, až grafik vytvoří novou stránku, důkladně zaheslovanou - žádné heslo Akéla či Iveta, ale pořádná změť velkých a malých písmen a číslic. Problém je jen, jak to provést bezpečně, aby heslo nepřišlo jinam než do našich rukou.
Jestli nám tu skutečně řádí škodná, pak to nechápu. Byli jsme hrubě vyzýváni, abychom opustili Of. stránky a udělali jsme si svou a teď nás budou šmírovat? Můžou se realizovat např. na stránkách IB.
Vidíš T.: takový dlouhý příspěvek jsi nám napsala, moc hezky se nám to četlo a jak by to bylo skvělé, kdybychom věděli, že to čtou jen naše oči. Podívej se schválně na stránku IB. Co tam uvidíš? Jeden příspěvek za tři dny a ještě na půl řádku. Místo toho, co by takoví Chichové, XXové či Antiakélové psali elegancí jiskřící příspěvky o jejich milované Kozonožce, je tam sranda jako v márnici o slunovratu.
Taky Vám ta V. tolik chybí? Ne, že by nebylo o čem psát, naopak . Až se vrátí, bude mít poutavé čtení pro dlouhé večery, ale s ní to má ten pravý říz.
A proč mi to, zatímco tohle píšu, ukazuje statistika Online 0? Tam, když píšu, mělo by být1, ne? na to aby měl člověk vyšší bačovskou. Víte, jaké předměty se vyučují na Vyšší bačovské? Vyháňanie, naháňanie, zaháňanie a angličtina.
Dnešek jsme věnovali náhodě. Naposledy ještě o náhodě: Kdysi, za mého mládí, jsme si s bráchou vyjeli do Náchoda, města to značně vzdáleného, s tím že půjdeme na turistickou túru na Jiráskovu chatu na Dobrošově, odtud do Pekla a Nového Města nad Metují. (Mimochodem nádherná cesta). Sotva jsme došli v Náchodě na náměstí, viděli jsme, že se tam uprostřed rynku vášnivě líbá značně obstarožní pár. Byli jsme mládež bujná a tak jsme pokřikovali hesla jako: "Takoví rakváči a oni tady šaškujou". Když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že je to náš soused s rovněž postarší milenkou. Nevypadal zrovna nadšeně, že nás vidí. Ahoj!

se čtou vaše příběhy. Musím jít něco rychle vyřizovat a přitom si v hlavě srovnám jak v noci odpovím, aby to nebyla jenom tři písmenka. Nerozumím těm statistikám vpravo, teď právě co píši tento příspěvek je dnešní návštěvnost 22 lidí!!!!! Co se děje????

Zdravím vás kamarádi. S.- to jsou někdy příhody, které píše život viď?
Taky jich mám pár připravených, ale teď to ještě nejde, přece jen stále musíme být obezřetní. Zvlášť po zkušenosti s obyvatelkou jedné obce, která pojala podezření, že jsem na diskuzi v sumáři já- jen jí nesedělo jméno.
IT.- teď mě ale napadlo podpořit tě a popsat jak jsem bojovala proti doktorovi ještě za min, režimu já. Je to takový čajíček proti akci co rozjedeš ty, ale třeba ti to pomůže. I V.- se dočte , že nejsem zase takový strašpytel.
Mojí mamce bylo pořád nedobře od žlučníku, žádný záchvat, ale nechutnalo jí a polehávala.... Jednou se asi ucho utrhlo a přišly bolesti, zvracení - klasika. V noci jsme ji vezli na pohotovost- dlouho čekali na doktora, sestra byla nervózni, stále se omlouvala. A pak odborník vešel. Nalitý jak cep, opuchlý, nemluvil, seděl hlavu v dlaních zády k nám. Až jsem vysvětlila proč ho a ještě k tomu "v noci obtěžujeme?" Ztěžka vstal a bodl mamince dolsin se slovy: A běžte spát. Sestra nás vyprovodila a zamčela za námi dveře. Ještě dvě hodiny po TOM jsme na parkovišti před poliklinikou drželi mamku nad kanálem. Spodem, vrchem, co vám mám povídat. Pak se jí ulevilo, že doma opravdu usnula. Já ne. Ráno bylo našemu marodovi zase špatně , volali jsme rychlou pomoc. Zkrátím to . Při operaci jí museli vzít 30 cm uhnilého střeva a v nemocnici byla měsíc.
Napsala jsem na vedení polikliniky podrobnou stížnost. Do 4 dnů mne požádal ředitel polikliniky a šéf pobočky lékařské komory o možnost navštívit nás u nás doma. Přijeli, vysvětlovat už jsem nic nemusela, přišli se osobně omluvit a oznámit, že doktor má zákaz vykonávat služby na pohotovosti po dobu jednoho roku, musí nastoupit detox a zaplatí pokutu ve výši 80 000 Kč. V roce 1988 to byly velké peníze, zvlášť pokud pan doktor stavěl dům. Za dva dny mi zavolal doktor požitkář a poprosil o návštěvu u moji maminky. Vzala jsem si volno v práci a dveře mu otevřela já. Třásl se hrozně- nevím, jestli nervozitou nebo měl absťák, ale vylezlo z něj, že by chtěl vědět jak to tenkrát, když měl tu službu BYLO. Staví RD a ten postih je nepřiměřený, prosil maminku, aby vzala stížnost zpět.
Tak jsem mu vysvětlila, že jak to BYLO jsem podrobně popsala ve stížnosti a pokud on - jako jeden ze zúčastněných NEVÍ- je podle mne trest nepřiměřeně malý, měl by vrátit diplom. Stížnost maminka zpět nevezme, protože žádnou nepsala, tu jsem psala já a na ni trvám.
Nakonec mi přišlo oznámení, kopie řízení s výší trestu, s těmi službami to bylo celkem asi 140 000 Kč + tříměsíční odvykačka.
Na tehdejší dobu ve všech směrech slušný přístup nadřízených organizací.
Přála bych ti IT a jistě nejen já- stejně zdárný konec a uvidíš co ti napíše k tomu ještě naše šéfka V., až se vrátí- to je takový nadšený bojovník za pravdu.

No a teď jak jinak NÁHODA podle S:- Asi po roce a půl mě v noci přepadly strašné bolesti v krku, šlo to tak rychle, že jsem nemohla během dvou hod. polykat a pak už jen držela plínku u pusy na sliny a těšila se do nemocnice, ale to jsem musela nejdřív tenkrát na pohotovost. Otevřela mi sestra a hádejte, kdo seděl za stolem? Náš tentokrát střízlivý pan doktor. Jen na očích jsem poznala, že ví odkud bije! S takovou rychlostí mi vypsal žádost o vyšetření v nemocnici, že by mistr světa v těsnopisu měl co dělat, aby mu stačil. To byl fofr. Tenkrát to byl absces (velikosti vajíčka)na kořenu jazyka- neboli angina kořene jazyka. Primař
mi to zoperoval hned bez uspání (nebyl čas). Strašná bolest- a pak se opakovala skoro každý den při řezání a čištění za "živa" - celé tři týdny.
Tak se ukažte parto, kdo mě teď do počtu slov trumfne.Večer vás přijdu zkontrolovat- ahoj.