Vítáme Vás u nás

vy dvě hrdličky, jak vy si tady cukrujete, máte kliku, že Jirka nečte naše příspěvky. Ale jestli Ti kouká přes rameno, tak potěš koště. A což teprve, kdyby si přečetl T. Tvůj příspěvek v 10.52, konkrétně prostřední odstavec. To jsme se zasmáli, co dokáže udělat shoda přísudku s podmětem. Doufám, že ses neurazila nebo dokonce Jirka, já vím, že jsi to tak nemyslela.
Co se týče toho, jak jsme se s mou manželkou kdysi seznámili, není to žádné tajemství. Máme známé v jedné nejmenované vesnici na Moravě a jejich dcera mi jednou volala, že jejich vesnice, či JZD (už nevím) pořádá zájezd do Prahy do divadla, ráno mají volno na nákupy a zda bych ji nechtěl povodit po Praze, ve které se vůbec nevyzná. Tak dobře. Sešli jsme se, ona měla s sebou kamarádku - a byla to skutečná láska na první pohled, ta pověstná jiskra v tom okamžiku a já věděl, že už jinou nikdy nechci. M. se mi později přiznala, že u ní to bylo to samé. Tenkrát jsme šli na Hrad do Obrazárny Pražského hradu, tam jsem jim udělal u každého obrazu podrobný výklad a přímo jsem ji "ukecal přes kulturu". (Sebekriticky přiznávám, že jsem den před tím dočetl o této Obrazárně obšírnou monografii a v té Praze mne napadlo, že bychom se tam mohli podívat. Odtud ty znalosti, ale účelu bylo dosaženo). Naše známá se nám smávala, že nebýt jí, nikdy jsme se nepoznali.
Jsme už spolu 35 let, prodělali jsme si opravdu moc těžké doby a teď máme znovu ošklivé starosti s mladší generací, o kterých zatím tady psát nemůžu, ale protože jsme se měli a máme pořád moc rádi, přes všechno jsme se přenesli.
Na odlehčení ještě něco o pokažené muzice. Kdysi na Prvního máje, jako obvykle s pány zhruba stejného věku (cca 15 let) jsme se místo průvodu plácali po městě. Průvod šel ulicí, po jedné straně byly domy, po druhé park, oddělený od chodníku asi metrovým živým plůtkem.Vpředu hudba, hrála Píseň práce, či jiný dobový hit. My jsme šli po tom chodníku pozpátku, abychom ten průvod viděli. Jeden tutan nedával pozor kam jde, vletěl do toho živého plůtku tak, že hlavu měl o kořenů a nohy mu čněly a mávaly nad plůtkem. Muzikanti se tak rozřehtali, že nemohli troubit, ti skalní zpívající funkcionáři za nimi nevěděli, co se děje a vážnost oslav tím utrpěla.
To ale nebylo nic proti tomu, co se stalo v mém bývalém bydlišti o 1.máji jindy. S tím ale budu muset počkat, až budeme mít stránku tajdův, protože to byla událost daleko přesahující oblast regionu a dlouho se to tradovalo, přestože se to tehdejší garnitura snažila ututlat. Svědky bylo prakticky celé město, a proto by se dalo dobře vydedukovat, kde se to stalo. Ona se příležitost najde.

S.+M.- na vás je opravdu spolehnutí, tohle odlehčení jsem potřebovala a myslím, že IT taky. Je to jak ty brebty ze soudních síní. A co se Jirky týká- možná , kdyby stále tak urutně nedával na první místo svoje zájmy, bylo by všecko jinak. Možná.
V každém případě je to smršť. Jdu za IT. -budeme vyjednávat.

oprava: urputně

aneb Vy roto Kaifášova, já Vám ten cit ze srdce přeji, ale jak to mám udělat, abych to nečetl? Jestli budou některé příspěvky začínat slovy "S+M, tohle nečtěte", fakt to číst nebudeme. Snad si nebudeme nakonec muset udělat s Vanesou vlastní stránky? Ne - tohle není ani za mák myšleno vážně, to je jen takové malinké pošťouchnutí. Vzpomeňte si na nick Akéla. To, jak je Vám zbytečné říkat, byl starý vlk a vlci jsou jak známo staří Vyškeřáci (jak říkal kdysi Jiří Štuchal) a rovněž jako Habrováci z Bylo nás pět, takže by velebný mohl říkat, že vlci jsou plémě amalekitské, Bohu nemilé a lidem protivné.
To víš Táňo, snažím se dost všechno zlehčovat, ale v skrytu duše máme všichni o své přátele starost, však už se nějakou tu dobu známe. Napiš! Ahoj!

čím začít, hlavně mám teď o Tebe strach, já to psát mohu, máme, nebo lépe měli jsme Ty i já tu společnou nemoc a když píšeš , že kdosi přijel se podívat na Tebe jak na tom jsi, tak se bojím. Pokud by to šlo , tak pokud nějaké zdraví mám, tak Ti ho dám.Napiš.

voyer, snad nám trochu toho citu dopřeje, když tak nenadále vznikl, že S. Přece dobře víme, že láska se rodí z bolesti a utrpení. Jak se tak dívám na tu Kačenku, jak hezky píše T., tak nevím co je to láska, asi se zřejmě proměňuje s věkem, ne? Co vy na to? A je to hlavně v tom srdíčku? A přitom je to taky jenom sval.Přestávám tomu rozumět. Začalo to s tím náhodným klikem na stránky té Bartošky a pokračuje to osobním zmatkem, od toho zatracenýho netu se nemohu odtrhnout, zdravím všechny.

Táňo, bereš mě slova z úst, asi budu muset odjet hodně daleko , zneklidňuje mě to. Ztrácím se v sobě. Asi ta námi poznaná společná bolest již není jediné co nás spojuje.Myslíš, že slova mohou mít tak silný účinek? Bojím se pohnout, to proto jak píšeš na konec...

Co je to daleko? Těšení se na něco, na někoho zůstává..

Já se ale na Tebe těším už napořád.

Kdy odjíždíš? Na jak dlouho?Je to tam jak jsi zmínil? Přeji ti to moc, budeš se dívat i mýma očima ano?
Nejdůležitější je pondělí a tvoje výsledky.

Nechci se dívat za Tebe, chci se dívat s Tebou.

Napiš mi prosím, já teď musím od netu- přijela nepříjemná návštěva, podívat se jak na tom jsem. Uvnitř je mi krásně, ale to oni neví- to víme jen my . IT.- ozvu se.

a teď mi můj milý příteli prosím napiš, proč já bych se měla na tebe zlobit za včerejšek? Samé pěkné věci jsem od tebe slyšela- co bych si víc mohla přát? Pořád mě překvapuješ. Pasáž s Ginou na zahradě- nikdy jsem nepoznala tolik něhy a citu u muže.
IT.- někdo to nemá, někdo má, ale schovává- jen pro tu jednu jedinou ženu svého života ,ale ty se se mnou o ten zázrak světa dělíš.
Za takové krásné vyznání se neděkuje- teď hned a na dálku tě objímám.

ty postřehy od S jsou bystré, jako Dodatky k muzice a jiné povídání by to byl trhák, ale nelekej se , je to skutečně jen nadsázka. Ještě k té Věrce , pochází z Dobrušky , její rodiče tam mají domek u Brtevského potoka, jezdí tam často, jinak žije v Praze a původně se jmenovala Šolínová a protože by se to špatně vyslovovalo , tak již brzy asi to bylo kolem roku 1983 zvolila jméno Martinová, myslím, že už v té době zpívala u Gustava Broma, ona totiž studovala tu konzervatoř v Brně. Tolik zatím k té Věrce. Teď k tomu dědkovi Nejedlému, ten zážitek je fakt k popukání , prý byl ale velký proutník a měl nemanželskou dceru. Teď cituji encyklopedii.Nejedlý se stal terčem známých vtipů. Jeho nedokončená díla ironizoval fiktivní epitaf "Zde leží Zdeněk Nejedlý první díl…". Po válce se také říkalo, že by bylo třeba více "jedlého" a méně "Nejedlého". Je zajímavé, že si prý vážil T.G.Masaryka. Tak a Nejedlý je prozatím odbytý.S-Ty jsi byl za mlada filuta, to jak jsi se radoval ze zřícenin.Jinak dříve, jsi přesně popsal to , když do rodiny přijde druhé zvíře služebně starší žárlí, no to je zase další námět.
Kde je naše Táňa? Doufám, že se na mě nezlobí, to by mě nejen mrzelo, ale bolelo, pořád to musím opakovat, z těch jejich řádků cítím tolik citlivosti, vnímavosti a empatie. Jak včera psala , že odpoleden seděla na zahradě s Ginou přímo vidím jak jdu k ní a tiše si přisednu ona v polospánku pohladí Ginu po hlavě, Gina vrtí ocasem až se uklidní a všichni tři postupně splyneme se zahradou, staneme se stébly, květinami, motýli , které posedají na květech...Táňo ozvi se!!!
Je stejně zajímavé jak jsme se sešli, napadají mě další asociace, když píši tento dopis mám puštěnou televizi SPCA New York- Zvířecí okrsek je to o záchraně zvířat, právě Victoria Welsh vychovává jednoho nehodného psa, to víš, já miluju zvířata . Ta Victorie je tak krásně praštěná, jestli pojede do NY musím se s ní setkat dřív ji vyhledám na Facebooku. Jinak na závěr milou vzpomínku na mého školitele prof. Aloise Švece, v osmdesátých letech byl v čele světovévého výzkumu v diferenciální geometrii. Procházel se po New Yorku a myslel na svého dobrého přítele v Česku, dlouho ho již neviděl, šel se zajít podívat ke dvojičkám-to ještě stály. A fakt jak tak stojí pod těma dvojičkama no hádejte koho nepotká, toho přítele! Těším se na Vás!!!!!!!!

To zase bylo počteníčko, už jsem dnešní povídání zhltala 3x a to není konečná. Proč se stím neživíš S.? Až se vrátí naše šéfová a přečte si co z tebe leze- vydá to uvidíš.
M.- mít takového člověka vedle sebe- to je výhra, jednou mi povíte, kde jste k sobě přišli ano?
Gina dělá ksichty jen otevře oči. To víte už jsme byly spolu pozdravit rybáře i s kafem hned za kuropění a potom šla do lesa s Jirkem. Ta opice nemá nikdy dost lítačky.
Teď vám přeji dobrou chuť k obědu a to i IT.- pokud ještě nespí. Včera se mu moc nechtělo a dneska neví kdy se z peří vyhrabat.
Odpoledne mě oba pojedou pro mlíčko,já už do toho vedra nepolezu , tak se podívám co zase u nás nového.

Vám přejí S+M. Až se mi z toho točí hlava, co je tu na té stránce námětů, které by se daly rozebrat. Budeme to muset brát tak nějak postupně. Příkladně o hudbě by se dalo hodně dlouho povídat. je to prostě mocná čarodějka. Věru IT nekárej za to Máš ho akorát, užila si s tím už dost. Sami jsme slyšeli na jedné rozhlasové stanici, jak říkala, že ji vůbec nenapadlo, že by se to mohlo vykládat jinak, než Máš ho dost, či plné zuby, jak to z textu i vyplývá. Já jí věřím, ale mohlo to napadnout textaře. Přišel jsem na nápad, kdybys s ní mluvil, pozdravovat ji od našeho klubu coby jejich příznivců, ale hned jsem onu myšlenku zavrhl. Vzpomněl jsem si totiž na scénu z Gogolova Revizora, jak statkáři požadují po Chlestakovovi, aby až přijede do Moskvy vyřídil báťuškovi carovi, že v té a té gubernii žije Dobčinskij a Bobčinskij. To by bylo na stejné úrovni.
S tou profesionální deformací jsem se nevyjádřil přiliš přesně. Turistika nebyla nikdy něčím, čím bych se zabýval profesionálně, ale bývalo to moje veliké hobby. On to býval spíše takový doplněk k poznávání hradů a zámků. Na těch zámcích se probudila moje velká láska k umění, např. k malířství a to přesto, že dodnes nedokážu nakreslit ani kočičku zezadu. A čím dezolátnější zřícenina, tím větší moje radost. Raději jsem chodil sám, protože mé společníky už otravovalo, když jsem dokázal půl dne okounět okolo nějakého kusu staré zdi.
Celý Kraj Aloise Jiráska a Boženy Němcové znám velmi dobře, Ostaš byl (byla?) můj ráj, Broumovské stěny - pohádka. Hvězda, Supí koš, Machov, Dobrošov, Peklo, nejkrásnější město (vedle Telče), které znám - Nové Město nad Metují. Mám v tom kraji příbuzné.
Asociací myšlenek mi připomenulo Nové Město Bedřicha Smetanu a Litomyšl. A od toho se mi právě myšlenky zatoulaly k postrach českého školství a kultury Zdeňkovi Nejedlému, zvanému Rudý dědek. Tobě IT, jakožto znalci hudby ho zajisté nemusím představovat. Ve městě mého mládí, (raději nejmenuji), se mu obzvláště zalíbilo, několikrát jsem ho jako kluk tam viděl, vypadal jako hodně škaredá opice. Na jeho počest se tam jednou pořádal koncert pod širým nebem. U toho jsem nebyl, ale lidé si o tom vyprávěli. Hráli samozřejmě nějaké Buduj vlast, posílíš mír, nebo Kantátu o Stalinovi. Dědek seděl v první řadě. Dirigent se překonával. Chvílemi se prý téměř plazil po zemi, potom zase roztahoval ruce a hleděl k nebi. No a v tu chvíli nad ním přeletěl nějaký pták větších rozměrů a milému dirigentovi upustil něco přímo do oka. Muzikanti, když to viděli, museli se smát tak, že se jim z nástroj§ ozývalo jen podivné prdlání, hudba se jim úplně rozklížila a museli toho nechat. Lidé z toho měli ukrutnou srandu, jenom dědek byl spokojený. Byl už tak senilní a sklerotický, že nic nepoznal.
Dědek strašně propagoval Smetanu. Psal o něm rozsáhlou monografii, vůbec nevím jestli ji kdy dokončil. Smetanův otec byl v Litomyšli nájemcem pivovaru a tento fakt popsal Nejedlý tak obšírně, že se tomuto jeho veledílu říkalo Dějiny českého pivovarnictví.
Zato Dvořáka a hlavně Suka přímo nenáviděl. Prý - nevím, jestli je to pravda - jak jsem koupil, tak prodávám, ucházel se kdysi "dědek" o Dvořákovu dceru Otylku. Dvořák byl sice hodný člověk, ale pruďas a prý Nejedlého shodil se schodů. Otylku si potom vzal Josef Suk a dědek jim to nikdy neodpustil Za jeho éry se Dvořák a hlavně Suk nesměli hrát, zvláště mu šel na nervy slavný Sukův sokolský pochod V nový život.
Ježkovy brejle, to jsem se rozepsal, zastavte mne. Další až příště. Dobrou chuť k obědu a běžte taky od toho internetu na chvíli ven. Je krásné počasí, Gina už má zase smutné oči a chtěla by za rybáři. Ahoj!

S. + IT.- Rozkoš je vodní nádrž u České Skalice a já tam jednou Věrku viděla s manželem, potom mi kdosi našeptal, že je odtud. Takže asociace že IT.? To mi nevyšlo, takže si počkám.
V.- přeju Jiřího stejně jako to obnovené zdraví, ale teď mě napadá, že bysme ji všichni přijeli navštívit a já bych konečně viděla naživo svůj sen-Tyrolsko.
IT.- Moje Ketynka (MMO- odešla nám před 3 lety)- mi nedávno ve snu šeptala, že má kamaráda Adámka a že oba na nás čekají u Duhovýho mostu. Věděl jsi to?
IT.-vůbec si nepamatuju , že jsem nabádala V. aby se s tebou nebavila. Mě už je tolik roků , že všecko špatné hned zapomínám. Pamatuju si jen to lepší. Takže tyto poslední týdny si budu pamatovat a promítat-až jednou bude hůř.
IT.- myslím, že ses mne ptal při té emotivní písni od Věry ještě na něco jiného.
Ne -v Boha nevěřím. Ale NĚCO je a já to viděla na vlastní oči a cítila úplně hmatatelně. Podělím se o ty svoje zážitky s vámi se všemi.
Ahoj zítra.

Tento text patří Táně a otiskl se pod příspěvkem S
Re: Omlouvá mne snad jen věk....
(T., 20. 8. 2010 21:32)

Tak za prvé Táňo, jsi pro mě mladá , Ty nestárneš. Teď k té Rozkoši, myslíš tu nádrž ve východních Čechách? Pokud ano, tak o ní vím pouze z doslechu, i když mám něco společného s tim krajem konkr. s Dobruškou a ze Spů pochází můj první pejsek Adámek, velká to láska.
K Exuperýmu, jistě Táňo znáš jeho Citadelu, je to svým způsobem moderní bible. Myslím na Tebe.


Teď odpovídám pozorně S:
Re:Tak dobrý večer a dobrou noc, milí přátelé,
(S, 20. 8. 2010 22:05)
Samozřejmě, že nevyjde to byla nadsázka. Ale stejně jseš S formát, když si již poněkolikáté čtu tvůj teď právě poslední příspěvek je to k popukání, jenom nevím co myslíš tou profesionální deformací ve vztahu k rybníku Rozkoš, to mě moc zajímá. Musíš mě to vysvětlit.Zdravím S+M.

IT, teď jsi mne docela vylekal. Co jsi myslel tím, že naše povídání vyjde tiskem? Snad ne pro veřejnost. My se přece domlouváme na co největším utajení naší činnosti. Ostatně to, co tady píšu pro zlepšení nálady, je všechno do puntíku pravda a aktéři většiny příběhů se těší dobrému zdraví a mohli by se poznat a co horšího, mne taky a mohlo by se mnou být smýkáno, jak to kdysi říkal Jiří Sovák.
Jinak T3DJEFě ale budu muset zklamat, protože na piano jsem nesáhl 50 let. Sice jsem si koupil asi před 15 lety elektrofonický nástroj značky Casio, ale uznáváš, že je to spíše hračka než skutečný hudební nástroj a navíc jsem taky na to dlouho nesáhl, protože na You Tube se hraje pohodlněji.
Máš pravdu, že T. je jemná a citlivá duše. To byl taky jeden z důvodů, proč jsme tak chvátali založit si vlastní stránky. Chtěli jsme ušetřit T. na těch Of. stránkách hulvátských útoků ze strany duševních mrzáčků, víme, že to dobře nesnášela a přitom neztratit kontakt.
Za odkazy díky - hned jsme si vše přehráli, tady je to fajn, že se nemusíme bát cenzury a můžeme si psát odkazy na různé stránky.
T.: víš co je téměř profesionální deformace? Když ses ptala IT, jestli si zaplaval v Rozkoši, jako bývalého skalního turistu mne okamžitě napadla ta údolní nádrž Rozkoš u Jaroměře. A potom budete říkat, že jsme všichni romantikové. No a mne napadne větší rybník špinavé vody, snad z recese nazvaný Rozkoš.
O V. se nebojím. I kdyby odešla za svou láskou nafurt, což ji z plného srdce přejeme, internet určitě nezavrhne a zůstane s námi i nadále.
Přeji dobrou noc a zítra Ahoj!

Tak za prvé Táňo, jsi pro mě mladá , Ty nestárneš. Teď k té Rozkoši, myslíš tu nádrž ve východních Čechách? Pokud ano, tak o ní vím pouze z doslechu, i když mám něco společného s tim krajem konkr. s Dobruškou a ze Spů pochází můj první pejsek Adámek, velká to láska.
K Exuperýmu, jistě Táňo znáš jeho Citadelu, je to svým způsobem moderní bible. Myslím na Tebe.