Vítáme Vás u nás

jaká písmenka vybrat a jak je poskládat, aby bylo Táně pěkně, víš na těch OF stránkách mě pořád cosi k Tobě přitahovalo, v životě tyto diskuse nečtu, neodpovídám ani mě nezajímají a najednou buch, teď tomu začínám pomalu rozumět, znovu si teď pročítám Vas všech příspěvky a cítím Táňo, jak voláš po obyčejném lidství a to je právě v dnešní době tak těžké, ale věř Táňo, že se na tom net alespoň jeden v mojí pranepatrnosti našel, cokoliv bude v mých silách pro Tebe udělat, udělám.
Myslím na Tebe již stále.

když čtu, co jste o sobě napsali. My s M. dobře tušíme, jak Vám je a věřte, že nás moc mrzí, že Vám nemůžeme pomoci jinak, než naší snahou napsat Vám něco hezkého, případně Vám trochu rozptýlit chmury z čela nějakou tou vzpomínkou na nějakou úsměvnou příhodou ze života. Kdybych tak mohl svěřit se Vám s našimi bývalými i současnými problémy, ale věřte, dokud si nejsem jist, že jsme sami, opravdu nemůžu. A taky už by toho bylo moc a naše Vanesa, ta věčná optimistka by z nás byla celá tumpachová. Já už nevím, kam všude psala, že pojede - Vaneso, sluníčko naše milé, vrať se nám brzy.
IT - takže Ty jsi také Moravák, takže IT je z Moravy, T je z Moravy a M. je z Moravy. No a V zřejmě taky. Jen já jsem naturalizovaný Moravák. protože jsem se narodil v Praze, kde jsem ale žil jen do svých 3 let.
Do televize jsme se dívali dnes jen odpoledne na Smrt talentovaného ševce. Sice to notoricky známe, ale my měli vždycky rádi Jiřího Kodeta, bylo nám moc líto, když zemřel, byl to šlechtic mezi herci a nejlepší Exner, ze všech filmů podle Václava Erbena. Nezapomenu, jak kdysi Kodet vyprávěl o svém dědečkovi, slavném herci Jiřím Steimarovi. Ten prý vždycky na Vánoce podkládal stromeček novinami. Když se ho malý Jiří ptal, proč to dělá, odpověděl: "To kdyby nám Ježíšek nasral". Promiňte mi to slovo, ale ono to jinak napsat nejde a v podání Jiřího Kodeta to znělo kouzelně.
IT, skláním se před tebou v úctě - jak jsi mohl studovat matematiku? Já měl na gymplu z deskriptivní geometrie vždy čtyřku z milosti, protože za všechny ty roky jsem z ní nepochopil ani slovo, ani čáru. Nějaké stopníky či sklápění rovin mi bylo vzdálenější než papuánština. A matematika? Dodnes, když slyším slovo integrál, s hrůzou se odvracím. Tím zajímavější je, že jsi takový fanda hudby, to bych nikdy do matematika neřekl.
Táni, už máš zásobu mlíčka? Když na Tebe nedohlíží V., musím já. Přejeme Vám dobrou noc a v neděli Ahoj! S+M.

čtu Táňo to dplňuji od Tebe co jsi psala v 18.50. Je dobře když člověk ví o druhém, když mu na tom druhém záleží a ví co ho trápí, v čem Ti mohu pomoci, kdyby to šlo, tak si vezmu Tvoje bolesti na sebe , já to znám, moc na Tebe myslím, teď už asi mě ten notebook vynechá, protože to zkrápění vodou nevydrží, ty lymfedémy máme taky momentálně společné, opravdu napiš co mohu pro Tebe udělat zaplatit , zařídit.

I.T.,- proč se vzdaluješ? Už jsem psala nemůžu se soustředit, když kolem mne chodí dva lidé a pořád se mne na něco ptají. Promiň, budu tady večer.

nejprve si půjdu zabandážovat ty oteklé nohy, před šestnácti lety po velké onkoligické operaci to jsou pozůstatky, pokud ty nohy dostanu trochu do normálu asi tak týden, dva koupím letenku do NY , ještě Ti chci Táňo říci, že mě považují za zázrak té jejich chemoterapie přesně roční chemoterapie , proteklo mnou sto litrů cytostatik nevěřili , že dožiju jeden rok, ale já mám tajemství nebylo to v těch cytostatikách ale v něčem jiném, samozřejmě, že psychika je pak na prvním místě a hádej co tu psychiku drží- fakt to je skutečně ta pravda, teď mě všechny sestry a moji onkologové lékaři tvrdí, a nebudu to tajit, že se jedná o Masarykův onkologický ústav, že jsem v mém případě údajně vyjímka, připadám si jako nepovedená hvězda, přesto že od roku 1994 prošlo ústavem ne tisíce , ale desetitisíce pacientů, já tam přijdu a každý mě zná, no tak nevím,jestli se mám radovat, nebo plakat, že prý na oddělení pověsí moji fotku jako povzbuzení pro pacienty, tak za těmi pacienty často chodím , udržuji osobní kontakt s řadou pacientů, myslím, že jim mohu posloužit na jejich nelehkém boji, na těch sestrách a lékařích co tam zbyli z mé doby léčení je vidět obtížnost této práce, docela je to válcuje, přesto se ke všem pacientům chovají skvěle. Dále nebudu tajit , že žiji v Brně, je to moje rodné město. Dívali jsme se na sebe s Motejlem dokud žil, okno mého bytu proti jeho pracovně, měli jsme jednu společnou zálibu - ponocování, ale on v tom vedl, ten snad nechodil nikdy spát a 100 cigaret k tomu, div ten bývalý dům KSČ nepodpálil. Mě ta onkologická nemoc přepadla zamlada , tak doktoři prohlásili , že mě prý z tono dostanou a kamárádi jsou to lékaři dělali co uměli, no tak nevím komu a za co vděčím, proč Ti to asi Táňo všechno píši, jednak chci aby jsi věděla, že mě vůbec nic nedlužíš , to dobře víš, ničím se také před nikým neproviňuješ ani já po Tobě nežádám, aby jsi vystoupila z anonymity, chci Ti jenom sdělit svoji zkušenost . Už mě bolí záda z toho hrbení u počítače a vůbec cododat snad příště, jenom jsi Táňo nesplnila to vyjednávání jak si psala S, přece nejsi zbabělá. V 1é budu na netu.

To je den jako korálek- se vším všudy. Já jsem se tady veřejně odkopala a to jen proto, aby náš IT., odjel bez výčitek někam daleko, nevíme ale kam, proč, kdy do kdy. On je náš miláček tak tajemný, jestlipak se nám svěříš?
Taky se chceme těšit s tebou, přejeme ti to, copak to necítíš? Ty?
Já se od osmi vzdálím, ne že by mě něco zajímalo v TV- jdou mi hlavou jiné krásné momenty dnešního dne, ale povinnost volá a musím koupat naši babičku. Takže se ukážu kolem desáté a pokud někdo budete už spát, tak dobrou noc. Myslíte, že se V., už vrátí? Ona ale zmiňovala ještě asi dvě města kromě té dovolené. Tak Ahoj zítra.

těším se na Tebe Táňo na prvním místě a napořád......

IT,- četl jsi vůbec písmenka pro tebe včera před půlnocí?
Pro mne je opravdu nejdůležitější pondělí a tvoje výsledky. Nikdy nepřestanu mít strach o tebe, když vím jak to s tou naší nemocí je- jak moc je zákeřná. Já jsem na tom momentálně tak , že cesta v úterý do Prahy a zpět, včetně pochůzek po chodbách Motola- je maximum co zvládnu. Ale mám vyzkoušeno, že je to také psychická záležitost. Upínám se na mlíčko a kapky- doporučení V,- . Tam kam jezdíme pro tekuté zdraví- je takto postižených lidí opravdu hodně. Uvidíme. Udělám všecko pro to, abych nebyla tak zoufale závislá na okolí. Tři roky čekám a můj PAN doktor si libuje jak se klinicky lepším. Limitují mne svalové křeče- všude, ve všech svalech co člověk má- bez fr. holí nevycházím . Doma to ještě jde, ale ve volném prostoru neudělám krok bez opory. Imunita rozhozená, naopak si sama proti sobě vyrábím protilátky, lymfa nefunguje vůbec , takže 20kg nahoru a naopak je u mne normální. Po chemoterapii, která u mne trvala 3 roky se katastrofálně zhoršila kvalita vlasů. Osteoporóza odešla, ale odnesl to žlučník a játra. Cvičit nesmím, plavat nesmím, masáže ještě nedoporučují a lymfodrenáž se kterou bych měla začít mám striktně zakázanou. Nemalé problémy mi dělá diplopie- dvojité vidění. Napadený oční nerv- vytlačoval oči ven- ta bolastivá hrůza je už zažehnána. Moje nemoc se jmenuje endokrinní orbitopatie a je nás prý v ČR asi sedm exotů. Jedině s čím se můžu pochlubit je obrovské štěstí, že jsem se dostala k 38 letému , ale velmi žádanému odborníkovi.
IT.- můj milý IT.,- je toho víc co bys měl vědět, na to bude čas až budeš venku a budeme si když budeš chtít povídat a tak se poznávat.
Píše se mi těžko, nemám soukromí, víš starám (e) se ještě o 88 letou maminku a kdo to nepoznal neví. Ani nemůže.
Všecko chce čas a nic nekončí.

IT.,- ten kdo se přijel na mě podívat, byla jedna velká drbna z malého města. Už je to za mnou. Dobrý. podržel jsi mě. Funguje to .

vy dvě hrdličky, jak vy si tady cukrujete, máte kliku, že Jirka nečte naše příspěvky. Ale jestli Ti kouká přes rameno, tak potěš koště. A což teprve, kdyby si přečetl T. Tvůj příspěvek v 10.52, konkrétně prostřední odstavec. To jsme se zasmáli, co dokáže udělat shoda přísudku s podmětem. Doufám, že ses neurazila nebo dokonce Jirka, já vím, že jsi to tak nemyslela.
Co se týče toho, jak jsme se s mou manželkou kdysi seznámili, není to žádné tajemství. Máme známé v jedné nejmenované vesnici na Moravě a jejich dcera mi jednou volala, že jejich vesnice, či JZD (už nevím) pořádá zájezd do Prahy do divadla, ráno mají volno na nákupy a zda bych ji nechtěl povodit po Praze, ve které se vůbec nevyzná. Tak dobře. Sešli jsme se, ona měla s sebou kamarádku - a byla to skutečná láska na první pohled, ta pověstná jiskra v tom okamžiku a já věděl, že už jinou nikdy nechci. M. se mi později přiznala, že u ní to bylo to samé. Tenkrát jsme šli na Hrad do Obrazárny Pražského hradu, tam jsem jim udělal u každého obrazu podrobný výklad a přímo jsem ji "ukecal přes kulturu". (Sebekriticky přiznávám, že jsem den před tím dočetl o této Obrazárně obšírnou monografii a v té Praze mne napadlo, že bychom se tam mohli podívat. Odtud ty znalosti, ale účelu bylo dosaženo). Naše známá se nám smávala, že nebýt jí, nikdy jsme se nepoznali.
Jsme už spolu 35 let, prodělali jsme si opravdu moc těžké doby a teď máme znovu ošklivé starosti s mladší generací, o kterých zatím tady psát nemůžu, ale protože jsme se měli a máme pořád moc rádi, přes všechno jsme se přenesli.
Na odlehčení ještě něco o pokažené muzice. Kdysi na Prvního máje, jako obvykle s pány zhruba stejného věku (cca 15 let) jsme se místo průvodu plácali po městě. Průvod šel ulicí, po jedné straně byly domy, po druhé park, oddělený od chodníku asi metrovým živým plůtkem.Vpředu hudba, hrála Píseň práce, či jiný dobový hit. My jsme šli po tom chodníku pozpátku, abychom ten průvod viděli. Jeden tutan nedával pozor kam jde, vletěl do toho živého plůtku tak, že hlavu měl o kořenů a nohy mu čněly a mávaly nad plůtkem. Muzikanti se tak rozřehtali, že nemohli troubit, ti skalní zpívající funkcionáři za nimi nevěděli, co se děje a vážnost oslav tím utrpěla.
To ale nebylo nic proti tomu, co se stalo v mém bývalém bydlišti o 1.máji jindy. S tím ale budu muset počkat, až budeme mít stránku tajdův, protože to byla událost daleko přesahující oblast regionu a dlouho se to tradovalo, přestože se to tehdejší garnitura snažila ututlat. Svědky bylo prakticky celé město, a proto by se dalo dobře vydedukovat, kde se to stalo. Ona se příležitost najde.

S.+M.- na vás je opravdu spolehnutí, tohle odlehčení jsem potřebovala a myslím, že IT taky. Je to jak ty brebty ze soudních síní. A co se Jirky týká- možná , kdyby stále tak urutně nedával na první místo svoje zájmy, bylo by všecko jinak. Možná.
V každém případě je to smršť. Jdu za IT. -budeme vyjednávat.

oprava: urputně

aneb Vy roto Kaifášova, já Vám ten cit ze srdce přeji, ale jak to mám udělat, abych to nečetl? Jestli budou některé příspěvky začínat slovy "S+M, tohle nečtěte", fakt to číst nebudeme. Snad si nebudeme nakonec muset udělat s Vanesou vlastní stránky? Ne - tohle není ani za mák myšleno vážně, to je jen takové malinké pošťouchnutí. Vzpomeňte si na nick Akéla. To, jak je Vám zbytečné říkat, byl starý vlk a vlci jsou jak známo staří Vyškeřáci (jak říkal kdysi Jiří Štuchal) a rovněž jako Habrováci z Bylo nás pět, takže by velebný mohl říkat, že vlci jsou plémě amalekitské, Bohu nemilé a lidem protivné.
To víš Táňo, snažím se dost všechno zlehčovat, ale v skrytu duše máme všichni o své přátele starost, však už se nějakou tu dobu známe. Napiš! Ahoj!

čím začít, hlavně mám teď o Tebe strach, já to psát mohu, máme, nebo lépe měli jsme Ty i já tu společnou nemoc a když píšeš , že kdosi přijel se podívat na Tebe jak na tom jsi, tak se bojím. Pokud by to šlo , tak pokud nějaké zdraví mám, tak Ti ho dám.Napiš.

voyer, snad nám trochu toho citu dopřeje, když tak nenadále vznikl, že S. Přece dobře víme, že láska se rodí z bolesti a utrpení. Jak se tak dívám na tu Kačenku, jak hezky píše T., tak nevím co je to láska, asi se zřejmě proměňuje s věkem, ne? Co vy na to? A je to hlavně v tom srdíčku? A přitom je to taky jenom sval.Přestávám tomu rozumět. Začalo to s tím náhodným klikem na stránky té Bartošky a pokračuje to osobním zmatkem, od toho zatracenýho netu se nemohu odtrhnout, zdravím všechny.

Táňo, bereš mě slova z úst, asi budu muset odjet hodně daleko , zneklidňuje mě to. Ztrácím se v sobě. Asi ta námi poznaná společná bolest již není jediné co nás spojuje.Myslíš, že slova mohou mít tak silný účinek? Bojím se pohnout, to proto jak píšeš na konec...

Co je to daleko? Těšení se na něco, na někoho zůstává..

Já se ale na Tebe těším už napořád.

Kdy odjíždíš? Na jak dlouho?Je to tam jak jsi zmínil? Přeji ti to moc, budeš se dívat i mýma očima ano?
Nejdůležitější je pondělí a tvoje výsledky.

Nechci se dívat za Tebe, chci se dívat s Tebou.